 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|||||
 |
 |
 |
 |
|
|||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||||
|
|
|
|
|
|
|||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||
|
|
|
|
||||||||||||||
 |
Z p ě v n í k y
Radio - album "Jiří Pavlica - písně Hradišťanu" Čas je veličina, která nás všude provází, obklopuje, limituje, jednou je nám přítelem a pomáhá, jindy je zase proti nám. Ostatně hudba je umění, které také probíhá v čase, a rozhlasové vysílání je na něm přímo závislé. Snad právě proto se všechny písně tohoto Radio-alba vztahují k času. První tři zhudebněné básně Jana Skácela, jsou zastaveními v průběhu roku - jarní "Modlitba za vodu", letní "Krátký popis léta" a podzimní "Sonet o lásce a modrém portugalu". Následující dvě vycházejí z lidové poezie; vyjadřují okamžik ranního svítání v písni "Vlaštověnka lítá" i úsek celého lidského života v písni "Člověk a země". Starý japonský text "Kéž by svět trval" pak hovoří o odvěké lidské touze životní časové limity překonávat. A konečně poslední čtveřice písní, na texty Jiřího Brabce, je jakousi procházkou lidským životem od zrození až po jeho podzim, s připomenutím, že vše "...měří nám čas a kreslí duhu letokruhů...". A tak mi dovolte, abych vám závěrem popřál, ať vám čas strávený s těmito písničkami přinese radost z hraní a zpívání i ze života. - Jiří Pavlica Album můžete objednat zde, zakoupit v budově ČR, Římská 13, Praha 2 nebo si je nechat zaslat poštou. Objednávky zasílejte na Vydavatekství ČR, Římská 13, 12099 Praha 2, tel:22153316 nebo e-malem
zpěvník "O slunovratu"
[Hlavní stránka ] [ E-mail: david.burda@centrum.cz ] [ Nahoru ]
Texty písní A den je tichý, křehký jako skořápka. Uvnitř je slunce, také celé bílé. I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh. I tato vteřina, i tato bílá chvíle. Už sa fašank krátí, už se nenavrátí, jemine, domine. Zhusta, chlapci, zhusta, konec masopusta, jemine, domine. Staré baby plačů, héj, že sa nevyskáčů, héj. Fašanku, fašanku s červenými fúsy, aj ten čert bachratý tancovat musí. Jemine, domine, masopust pomine, jemine, domine, masopust pryč. Jaro tak křehké až se světlo láme pomalu slimáčími růžky se odhodlává tráva listí má prsty k zemi svěšené a ráno nepřestává po celý den a trvá přes půlnoc a do poslední chvíle na větvi hlohu zpívá v dešti kos a šílený je. Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá kde laně tišily žízeň kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní Voda si na to vzpomíná voda je krásná voda má voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma voda je smutná voda má voda má rozcuchané vlasy a kdo se na samé dno potopí kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek Voda je zarmoucená vdova voda má voda má popelem posypané vlasy voda si na nás stýská Jak
se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby nezaběhla do černého lesa a zlý vlk nevydal se za ní. A jak se daří mé milé? jako břízce bílé, která se ve větru klaní, klaní,klaní. Lásko,
milá lásko, kde ťa lidé berů, v zahradách nerosteš, v poli ťa nesejů. Mě v poli nesejů, já se sama rodím, mezi mládencama aj pannama chodím. Narodil sa nám svatý Ján prostred léta, kedy bolo na najvjacej kúkola i sinokveta. Hej Jano, Jano. Povříslem hrubým svázalo nás slunce. Ó, jak bodají osiny žhavé. Když si ruce zvedla, zakroužil smolný dým tak hoří dřín, tak modřín v ohni praská, uťatý smrček, jenom břízka ne. Tak mokrým dřevem prohořívá láska, dříve než plamen k slunci vyšlehne. Hoja, hoja, galanéčko moja, ani nevoňajů tak plné hřebíčky, hej, jak mně zavoňaly mej milej očičky, hej. Hoja, hoja, galánečko moja, ani nevoňajů červené jablíčka, hej, jak mně zavoňaly mojej milej líčka, hej. Požáry Ze čtyř stran hoří léto Omamně kvetou akátové háje zelená duše vína doutná na vinicích krvácí vlčí máky v obilí Přichází tma a po stříbrném mostě kráčí luna Svět je jak chleba vytažený z pece a
noc ujídá vlaštovky hbité rovnou nití studánky k nebi přišívají rovný je den a slunce svítí na rovné léto v rovném kraji Sonet
o lásce a modrém portugalu A přece láska jako modrá skalice ta krásná dřina k uzoufání nás zachránila Dozrál vinohrad pod tíhou hroznů čas se sklání Zas konec léta Zas je blízko k vínu a čistý vítr zpívá o podzimu tak jako tenkrát dávno kdysi Ať život sklání se či nesklání dny lásky jsou jak sklepy ve stráni lisovny s dubovými lisy Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá. a je to prosté jako zázrak a jako věčnost ve chvíli kdy zase znovu nebudeme jako jsme předtím nebyli maminko nejsi je to dávno a my jsme malou chvíli zbyli udělali jsme toho málo a ani smrt jsme nezabili ať temno světlu ustoupí ta stará prosba stále tkví jak zbytek rzi a jako v snách na slunečních ach hodinách dospělé básně chodí vzpřímené čtyřverší ale čtyřverší má krátká přicházejí za mnou po čtyřech jak ovečky a oslík nebo pacholátka člunek je rychlý a nit nekonečná v osnovu věčnou věčný tkadlec tká i pády hvězd i léto podzimu jestřába na nebi a žlutá housátka novému ránu rožnem svíci je neznámé a nemá tváře jak anděl v dřevu lípy spící a čekající na řezbáře někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového Stále
jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami A přicházejí jako stíny ve vlasech popel kusy hlíny Tváře jakoby vymazané a přece se jen poznáváme Po chrpách, které kvetly loni slabounce jejich ruce voní Tiše mne zdraví jako svého hrbáčka času přítomného Pozdraveno budiž světlo. Světlo ve tmě svítí, tma je nepohltí. To světlo osvěcuje každého člověka. Pozdraveno budiž světlo. Poděkujme jak děti za jablko za vše co bývalo a znovu kdysi bude za to že věrná po dni přicházela noc za zarputilé ráno Poděkujme jak děti za jablko za to že příští dávno je už za námi že nás měl čas jak rybář rybu v síti Poděkujme jak děti za jablko a bez výčitek bez pokorné pýchy za radost která pomohla nám přebolet za odebraný dar Poděkujme jak děti za jablko
Ze skořápky noci se vyloupne den Pochval tu chvíli a uchovej sen Nevěřím
že se čas ztrácí Nevěřím
že se čas ztrácí Kreslí
duhu letokruhů Možná
že ve snu vidíš jeho tvář Laskavý
moudrý hodinář Na
zlaté sluneční niti Kyvadlo
země svůj rytmus chytí Měří
nám čas Haleluja
jen nebe nad hlavou mám Haleluja
náš společný chrám Už
vyšla denička svítá haleluja Nový
den vítá vítá Haleluja Námahou
rudé slunce stoupá výš Děkujme
za to že smím že smíš prožít
svou lásku co bolí Měří
nám čas Kreslí
duhu letokruhů
Ze země jsem na zem přišel na
zemi jsem rozum našel. Po
ní chodím jako pán, potěš
ty mě Pán Bůh sám. Stojí,
stojí jeden chrám a
v tom chrámu jeden pán Na
něm roste dvanáct větví potěš
ty mě Pán Bůh sám. Dvanáct
větví, třicet dětí, dny
a noci zemi světí, po
ní chodím jako pán potěš
ty mě Pán Bůh sám. Vlaštovičky
letí, letí zvěstují
nám čas podletí, na
svatého Řehoře vlaštovičky
přes moře. Vlaštověnka
lítá, lítá, povídá,
že svítá, svítá, Hody,
vody, květy jdou vedou
léto za sebou. Na
osice lístek vadne až
uvadne, dolů spadne, také
li já tak uvadnu až
uvadnu, dolů spadnu. Ze
země jsem na zem přišel na
zemi jsem rozum našel, po
ní chodím jako pán do
ní budu zakopán.
To
pýchou matky oči klopí A
muži nikdy nepochopí Ten
vyšší stupeň harmonie Když
v tobě další srdce bije Čekáš,
čekáš, čekáš se Už
sudičky mu lijí svíci Jsi
tajuplnou pokladnicí Pak
jednou roztrhne se nebe On
tiše leží vedle tebe Vesmír,
vesmír je jenom povijan Jde
Mléčnou drahou koník vraný Nese
Ti krásné usínání Láska
je návrat před zrození Jsme
jedno tělo nic víc není Jen
spící anděl andílek Spící anděl andílek
Vstal
jsem a svět se mi vznášel Jak
dětský balónek z pouti Všude
se splétala radost Jak
košíky z pružného proutí A tak jsem tančil a zpíval po
celý Boží den A
když jsem v kovárně koval cinkalo
železo smíchem Marně
nás tišila voda Tančil
jsem Tančil
jsem s ohněm Pak
jednou stala se dívka Jak
už se zázraky dějí Železo
vzdychalo v křivkách Ti
dva si náramně rozumějí A
tak jsem tančil a zpíval po
celý Boží den Ona
se kovárnou smála Večer
pak přinesla chleba Ovoce
vodu a vůni Tančil
jsem Tančil
jsem s ohněm Při
její mladinké kráse stalo
se co je tak snadné přišla
a odešla zase už
důlek v posteli chladne A
já dál tančím a zpívám po
celý Boží den Vždyť
jestli půjde zas kolem jistě
ji zastaví radost Smutek
je námluvčí bláznů Pojďte
si zatančit Zatančit s ohněm
Když
podzim stromům větve sklání A
při klekání obzor kleká Těch
cvrčků na svažité stráni Ach
Bože jen je nepolekat Tam
kde jsem kdysi přeběh loučku Teď zvolna míjím Boží muka Poutnickou holí potichoučku Těm
cvrčkům lichý rytmus ťukám Košili
svléknu propocenou A
vánek pohladí mne za to Zastudí
hlína do kolenou A
slunce listím sype zlato Nemáme
poklad v Boží bance nic
víc jsme v světě nestačili Než
projít cestu ke studánce a
zažít jednu krásnou chvíli Říkali
jsme jí Radostná Poskočí
si když dolů plyne Ta
studánka už věky zná zpívat
jak cvrček v křemelině Tak
před ní klečím na kolenou snad
opustím ji nezkalenou Je
z čisté vody čistá píseň ve
které nebe zrcadlí se Když
podzim stromům větve sklání A
při klekání obzor kleká Těch
cvrčků na svažité stráni Ach
Bože jen je nepolekat Nemáme
poklad v Boží bance Nic
víc jsme v světě nestačili Než
projít cestu ke studánce A zažít jednu krásnou chvíli
[Hlavní stránka ] [ E-mail: david.burda@quick.cz ] [ Nahoru ] |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
