Jiří Pavlica - Chvění

5:39

celkový čas 

Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale co já…
Vladimír Holan

Bývá nám ticho
jako dětem zima.
Tak dávno není kdy
vymlouváme se na jindy.
A dlouho budeme se ještě vymlouvat
Jan Skácel

The last leaf fl utters on a plane tree,
For well it knows that that without trembling is not steady.
Oh God, the leaf does not have to ask you for anything,
You let it grow and it did not spoil it.
But what about me…
Vladimír Holan

We’ve been silent
as cold children
So long we’ve had no time
We make excuses for next time
And we’ll keep making excuses a long time
Jan Skácel

Moje vina, tvoje vina,
vytlučená zvonovina.
Prastarý strach z chlupů líná,
včeličkám je zima.
Kéž nemusel bych kázat,
kéž nebylo by kéž
a byla jenom růže
a vůbec nikdy lež.
A ty jenž nechceš kamenovat,
buď jako kámen v srdci svém,
tak milosrdný,
ještě nikdy nehodil kámen kamenem.
Jan Skácel

My fault your fault
Hammered bell metal
Ancient hairy fear falls away
The bees are cold
If only I did not have to preach
If only there was no if
And there was just a rose
And never a lie
And to you who do not want to throw stones
Be in your heart like a stone
So merciful never yet
Thrown a stone with a stone
Jan Skácel

Odpověděl jim Filozof.
Cožpak nepadá déšť od Boha stejně na všechny,
ani slunce nesvítí všem stejně,
či nedýcháme na vzduchu všichni stejně?
Vždyť my známe mnoho národů,
které ovládají umění písma a vzdávají Bohu slávu
každý svým jazykem.
David přece volá, řka:
„Pějte Pánu všechny země,
pějte Pánu píseň novou.“
„Chvalte Boha, všechny národy,
velebte ho, všichni lidé, a vše,
co dýchá, ať chválí Pána.“
Odpověděl Filozof Konstantin.
Obrana Konstantinova v Benátkách r. 868

The Philosopher replied to them.
Does not the rain from God fall evenly on everybody?
And does the sun not shine evenly on all,
Do we not all breathe the same air?
But we know many nations
That manage the art of writing, and they praise God,
Each of them in their own language.
It is David who calls, saying:
“Sing to the Lord, all nations,
Sing to the Lord a new song.”
„Praise the Lord, all nations
Extol him, all peoples.
Let all who breath praise the Lord. “
Replied Constantin the Philosopher.
The Defense of Constantin in Venice, A.D. 868

Mnozí pověsti hledají,
tím moudře a dobře činí,
ale když na svou zemi nedbají,
vlastní rod tím ponižují.
O jeho cti by se však dozvěděli,
kdyby měli knihy o své zemi,
aby z nich celý svůj rod poznali
a původ, odkud pocházejí.
Já ty knihy dávno hledám
a neustále to požaduji,
aby se toho někdo moudrý ujal
a všechny české skutky vjedno spojil.
A tak dlouho jsem to žádal,
dokud jsem to správně nepochopil,
až jsem byl k tomu sám povzbuzen
a k sepsání přiveden.
Kronika tak řečeného Dalimila
ze 14. století – úvod

Many men love legends,
By doing so, they act wisely and well,
But when they neglect their country,
They put down their own ancestry.
They would learn about its honour,
If they had books about their country,
To learn from them about their ancestry,
To learn about their origin, where they come from.
I’ve been looking for such books for a long time
And continually require,
A wise man to undertake
To unite all Czech deeds in one.
I’ve been asking for it for such a long time,
Until I have understood it properly,
Till I myself was encouraged to do it,
And was guided to writing it down.
The 14th century Chronicle of a Dalimil,
an introduction

Hoj, moj, ojojoj…
haj, maj, ajajaj…
Na krásném letním palouku
na širé polaně
na zářícím Altaji
na pasece skvostné jak koberec
na úpatí bílé hory
na břehu bílého moře
obdařen neobyčejným osudem
žil náš bohatýr.
Z každé strany jeho podoba je jiná
tu jako medvěd
tady zase vlkem zdá se
strachu nezná
tak náš bohatýr žije.
Požehnán samotným Altajem
jeho kulka nemine cíle
jeho kůň je drahocenný
co stvoří jeho ruka, neodložíš
jeho slova překrásná poslouchejte.
Bohatýr, bohatýr, bohatýr…
Matka Altaj
Otec Altaj
Altaj, Altaj, Altaj…
Lidová poezie

Hoi, moi, oioioi…
hai, mai, aiaiai…
Down on the beautiful summer meadow
On the vast plain
On the shining Altai
On the clearing as splendid as a carpet
On the foothill of a white mountain
On the shores of the white sea
Gifted with an extraordinary fate
There lived our hero.
From each side his appearance is different
Here it resembles the bear
There he looks like the wolf
He knows no fear
This is how our hero lives.
Blessed by the Altai itself
His bullet will not miss the target
His horse is a precious one
You will not put away what his hand made
Listen to his beautiful words.
The hero, the hero, the hero…
The mother Altai
The father Altai
Altai, Altai, Altai…
Folk poetry

Na nebi je jedna hvězda,
oko na ni dosáhne,
ale ruka ne.
Na světě je jedna dívka,
do touhy se vejde,
ale do osudu ne.
Postelí mou je step Altaje,
klenbou modrou mne soumrak přikryje,
mým hlasem se nebesa chvějí
a hvězdy s hůry mi pod nohy padají.
Lidová poezie a Lazar Kokyšev

There is one star in the sky,
The eye can reach it,
But the hand cannot touch it.
There is one girl in the world,
She can enter my desires,
But she cannot enter my fate.
The steppe of Altai is my bed,
The dusk will cover me with a blue dome,
The sky trembles with my voice,
And the stars from above fall beneath my feet.
Folk poetry and Lazar Kokyšev

naděje malý kamínek
na prázdné dlani zmizel kam
ach kdosi oblázkem tím hodil
a dohodil až ku hvězdám
zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stíhu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit
pro jakou radost a pro jaké štěstí
co zůstalo a co je slíbené
uhelná noc a neodkladné ráno
a čirá slza na oddénku dne
Jan Skácel

Hope a little pebble
On an empty palm has vanished somewhere
Oh, somebody did throw the pebble
And it reached the stars
To forget what will come next
Not to hesitate, and go forth again
In the shadow of summer across the stubbled fi eld
And to betray not a bare-foot heart
For what kind of joy and for what kind of luck
What has remained and what has been promised
Coal night and urgent morning
And a translucent teardrop on the stem of day
Jan Skácel

Ze skořápky noci se vyloupne den
pochval tu chvíli a uchovej sen
nevěřím, že se čas ztrácí
nevěřím, že se čas ztrácí
kreslí duhu letokruhů
Možná, že ve snu vidíš jeho tvář
laskavý moudrý tajemný hodinář
na zlaté sluneční niti
kyvadlo země svůj rytmus chytí
měří nám čas, měří nám čas
Haleluja, jen nebe nad hlavou mám,
haleluja, náš společný chrám,
už vyšla denička, svítá, haleluja,
nový den vítá, vítá, haleluja.
Námahou rudé slunce stoupá výš
děkujme za to že smím, že smíš
prožít svou lásku, co bolí,
prožít svou lásku, co bolí,
měří nám čas, měří nám čas.
Jiří moravský Brabec

Day will break off the shell of night
Praise the moment and keep the dream
I don’t believe that time vanishes
I don’t believe that time vanishes
It draws a rainbow of tree rings
You may see his face in your dream
The kind, wise, mysterious clockmaker
On a golden thread of the sun
The earth´s pendulum will catch up its rhythm
It measures our time, it measures our time
Hallelujah, only the sky above my head
Hallelujah, that cathedral we share
The morning star has risen, hallelujah
Welcoming the new day, welcome, hallelujah
The sun red with effort climbs higher
Let give thanks that I can, that you can
Live through our love that hurts
Live through our love that hurts
It measures our time, it measures our time
Jiří moravský Brabec

Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale co já…
Vladimír Holan

The last leaf fl utters on a plane tree,
For well it knows that that without trembling is not steady.
Oh God, the leaf does not have to ask you for anything,
You let it grow and it did not spoil it.
But what about me…
Vladimír Holan