 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|||||
 |
 |
 |
 |
|
|||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||||
|
|
|
|
|
|
|||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||
|
|
|
|
||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
V roce 2004 bylo vydáno stejnojmenné DVD. |
 |
V roce 2004 vychází zpěvník O slunovratu. Obsahuje notové zápisy melodií i meziher, akordové značky a texty všech písní z CD + 3 písně z DVD O slunovratu = celkem 18 písní. Vydává Anima art - více zde |
 |
V roce 2002 vznikly olejomalby a počítačové grafiky malíře V.Macha-Koláčného |
Seznam skladeb O slunovratu:
| I. | Vteřina v lednu (Pavlica/Skácel) | 3:13 |
|
|
| II. | Karneval (Pavlica/lidová) | 3:56 |  |
|
| III. | Stopadesátý sonet o jaru (Pavlica/Skácel ) | 3:23 | |
|
| IV. | Modlitba za vodu (Pavlica/Skácel) | 3:51 | |
|
| V. | Rozhovor,Láska (Pavlica/Skácel,lidová) | 5:16 | |
|
| VI. | Svatý Ján (Pavlica/lidová) | 4:17 | |
|
| VII. | Na slunci (Pavlica/Skácel,lidová) | 3:58 | |
|
| VIII. | Krátký popis léta (Pavlica/Skácel) | 2:42 | |
|
| IX. | Sonet o lásce a modrém portugalu (Pavlica/Skácel) | 3:21 | |
|
| X. | Chvíle (Pavlica/Skácel) | 3:51 | |
|
| XI. | Naděje s bukovými křídly, Mrtví (Pavlica/Skácel) | 5:27 | |
|
| XII. | Pozdraveno budiž světlo (Pavlica/bibl.text) | 3:50 | |
|
| Poděkování (Pavlica/Skácel) | 3:49 | |
Zpívají:
Alice Holubová(1,3,5,8,9), Jiří Pavlica(3,4,7,9,10,11), David Burda(5,7)
Cimbálová muzika Hradišťan:
Jiří Pavlica – housle, niněra, grumle, trumšajt
Lubomír Svatoš – housle
David Burda – klarinet, zobcové flétny, křivé rohy
Milan Malina – cimbál
Aleš Kropáč – viola
Oldřich Kučera, Dalibor Lesa – kontrabas
Josef Fojta j.h. – klávesy, bicí, perkuse
Ďusi Burmeč j.h. – kytary
Antonín
Mühlhansl j.h. – saxofony
Petra
Kyzlinková, Viktor Kozánek j.h.– hoboj
Hudební režie: Jiří Pavlica, David Burda
Zvuková režie: Petr Blaha, David Burda, Jiří Vodárek, Jiří Janík
Nahráno ve studiu Slováckého divadla v Uh.Hradišti v létě 1999
[Hlavní stránka ] [ E-mail: david.burda@quick.cz ] [ Nahoru ]
Texty písní
A den je tichý, křehký jako skořápka.
Uvnitř je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
I tato vteřina, i tato bílá chvíle.
Už sa fašank krátí,
už se nenavrátí,
jemine, domine.
Zhusta, chlapci, zhusta,
konec masopusta,
jemine, domine.
Staré baby plačů, héj,
že sa nevyskáčů, héj.
Fašanku, fašanku s červenými fúsy,
aj ten čert bachratý tancovat musí.
Jemine, domine, masopust pomine,
jemine, domine, masopust pryč.
Jaro tak křehké
až se světlo láme
pomalu
slimáčími růžky
se odhodlává tráva
listí má prsty
k zemi svěšené
a ráno nepřestává
po celý den
a trvá přes půlnoc
a do poslední chvíle
na větvi hlohu
zpívá v dešti kos
a šílený je.
Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní
Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd
A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek
Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská
Jak
se ti daří, můj milý?
Jako stromečku,
ke kterému přivázali ovečku,
aby nezaběhla do černého lesa
a zlý vlk nevydal se za ní.
A jak se daří mé milé?
jako břízce bílé,
která se ve větru klaní,
klaní,klaní.
Lásko,
milá lásko,
kde ťa lidé berů,
v zahradách nerosteš,
v poli ťa nesejů.
Mě v poli nesejů,
já se sama rodím,
mezi mládencama
aj pannama chodím.
Narodil sa nám svatý Ján prostred léta,
kedy bolo na najvjacej kúkola i sinokveta.
Hej Jano, Jano.
Povříslem hrubým svázalo nás slunce.
Ó, jak bodají
osiny žhavé. Když si ruce zvedla,
zakroužil smolný dým
tak hoří dřín, tak modřín v ohni praská,
uťatý smrček, jenom břízka ne.
Tak mokrým dřevem prohořívá láska,
dříve než plamen k slunci vyšlehne.
Hoja, hoja, galanéčko moja,
ani nevoňajů tak plné hřebíčky, hej,
jak mně zavoňaly mej milej očičky, hej.
Hoja, hoja, galánečko moja,
ani nevoňajů červené jablíčka, hej,
jak mně zavoňaly mojej milej líčka, hej.
Požáry Ze čtyř stran hoří léto
Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí
Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna
Svět je jak chleba vytažený z pece
a
noc ujídá
vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji
Sonet
o lásce a modrém portugalu
A přece láska jako modrá skalice
ta krásná dřina k uzoufání
nás zachránila Dozrál vinohrad
pod tíhou hroznů čas se sklání
Zas konec léta Zas je blízko k vínu
a čistý vítr zpívá o podzimu
tak jako tenkrát dávno kdysi
Ať život sklání se či nesklání
dny lásky jsou jak sklepy ve stráni
lisovny s dubovými lisy
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.
a je to prosté jako zázrak
a jako věčnost ve chvíli
kdy zase znovu nebudeme
jako jsme předtím nebyli
maminko nejsi je to dávno
a my jsme malou chvíli zbyli
udělali jsme toho málo
a ani smrt jsme nezabili
ať temno světlu ustoupí
ta stará prosba stále tkví
jak zbytek rzi a jako v snách
na slunečních ach hodinách
dospělé básně chodí vzpřímené
čtyřverší ale čtyřverší má krátká
přicházejí za mnou po čtyřech
jak ovečky a oslík nebo pacholátka
člunek je rychlý a nit nekonečná
v osnovu věčnou věčný tkadlec tká
i pády hvězd i léto podzimu
jestřába na nebi a žlutá housátka
novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře
někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového
Stále
jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách, které kvetly loni
slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného
Pozdraveno budiž světlo.
Světlo ve tmě svítí, tma je nepohltí.
To světlo osvěcuje každého člověka.
Pozdraveno budiž světlo.
Poděkujme jak děti za jablko
za vše co bývalo a znovu kdysi bude
za to že věrná po dni přicházela noc
za zarputilé ráno
Poděkujme jak děti za jablko
za to že příští dávno je už za námi
že nás měl čas
jak rybář rybu v síti
Poděkujme jak děti za jablko
a bez výčitek bez pokorné pýchy
za radost která pomohla nám přebolet
za odebraný dar
Poděkujme jak děti za jablko
[Hlavní stránka ] [ E-mail: david.burda@quick.cz ] [ Nahoru ]
