Hradišťan na bučovickém zámku

Reportáž z koncertu legendární moravské cimbálové muziky z Uherského Hradiště, čtvrtek 13. září 2007.

Cimbálová muzika Hradišťan je mým nejmilovanějším hudebním tělesem. V letošním roce jsem si však jeho tvorbu musel z nejrůznějších důvodů dopřávat jen na CD nosičích (kterých zatím vlastním 21), neboť kdykoliv hrál Hradišťan v Brně či okolí, kolidoval mi termín s něčím neodvolatelným nebo bylo vyprodáno. Trpělivost přetekla v září, kdy jsem se velice těšil na koncert u brněnských minoritů a nakonec musel zůstat doma. Tehdy jsem se rozhodl jet na bučovický koncert, i kdyby trakaře padaly a půlka Brna se na hlavu stavěla.

Spojení do Bučovic je z Brna díky IDS JMK poměrně dobré. Samotné Bučovice jsou půvabným moravským městem ležícím na důležité komunikaci Brno-Uherské Hradiště a železniční trati Brno-Veselí nad Moravou. Krásné centrum města se rozkládá kolem náměstí Svobody a jeho klenotem je nádherný zámek rodu Černohorských z Boskovic, patřící k italským pozdně renesančním stavbám typu "palazzo in fortezza". Bohužel v současnosti jsou Bučovice poněkud ve stínu nedalekého Slavkova a jeho napoleonského bojiště, ale opravdovým fajnšmekrům toto město netřeba představovat.

Do Bučovic jsem dorazil v 18:07 spěšným vlakem. Nádraží se nachází hned v obci, což je pro pěšího turistu nesmírně pohodlné. U kašny před zámkem jsem se setkal se spolužákem Michalem Crhákem, který je mimochodem členem městského zastupitelstva. Ten mi předal lístek, jenž stál v místním předprodeji pouhých 120,- Kč. Na zámeckém nádvoří, které osobně považuji za nejkrásnější na Moravě, jsem se rychle zorientoval a vybaven kelímkem burčáku za 15,- od Svazu bučovických vinařů jsem se uvelebil na arkádách v prvním patře a pozoroval cvrkot pod sebou.

Hradišťan začal klasicky úvodní písní "Na besedu idem k vám" a hned od počátku se projevily mimořádné akustické kvality zvolené lokality. Hned nato se rozezněly tóny částkovských "Ej lásko, lásko" a byl jsem jejich. Tyto písně se nacházejí mj. na albu "Ozvěny duše", které se mnou letos prodělalo mnohé v časech dobrých i zlých, takže slyšet je teď naživo v nádherném, jedinečném prostředí nádvoří bučovického zámku bylo... nepopsatelné. Zažíval jsem strašně moc různých pocitů - nejprve se mi hlavou honily vzpomínky na vše, co se letos v mém životě odehrálo, ale potom mne tóny a zvuky rozléhající se všude kolem odnesly kamsi daleko v čase a najednou jsem cítil, jakoby z těch arkád shlížely dolů i generace předků, jakoby ten starý zámek opět zažíval odlesk své dávné a nám už téměř neznámé slávy... Že tohle JE večer, který je po dlouhé době toho zámku hoden.

Písně o lásce pokračovaly, srdce středověkého archeologa nejvíce potěšily "Dvě růže", ale i dnes již klasické songy z alba "O slunovratu". Zaznělo také několik písní z alba pro děti "Hrajeme si u maminky", které je jedním z nejzáslužnějších počinů Hradišťanu v posledních několika letech. Jiné písně známe i z živé nahrávky vydané v loňském roce. Dalším z vrcholů pak pro mě byly ukázky z nového projektu "Chvění", tedy staroslověnský chorál "Otvéšta Filosof Konstantin" a vrcholně středověká "Počíná sě Dalimilova kronika", které rázem katapultovaly chystané album na první místo mého seznamu "must have".

Překvapením večera bylo společné vystoupení s Bobem Frídlem, který v Bučovicích bydlí a jak vyplynulo z průvodního slova, měl na uskutečnění koncertu lví podíl. Tato část vystoupení byla roztomile improvizovaná a jak Jura Pavlica, tak Bob Frídl dali k dobru velmi zajímavé historky z dávných časů, které vzbudily veselí u účinkujících i u diváků. Nezapomenutelný byl také kontrast Frídlova vyžilého hlasu s krystalicky čistými vokály členů Hradišťanu. Ze společných písní pak největší ohlas sklidilo asi "Vínečko bílé". Jak bývá na koncertech Hradišťanu dobrým zvykem, závěr koncertu se nesl ve znamení písní na přání. Těch se sešlo opravdu hodně a tak zazněla i proslulá a mimořádně oblíbená "Modlitba za vodu", která si v naší zemi už vydobyla podobný status jako třeba křesťanovské či žalmanovské "Panenky", tedy jakéhosi trademarku daného hudebního seskupení.

Po skončení koncertu jsem se prošel po zámeckých arkádách, prohlédl si archeologickou část expozice v místním muzeu a pak už zamířil dolů na nádvoří. Ač hladový, klobáskou za 50,- jsem pohrdl a raději se vypravil k pultu s nahrávkami, kde se mi zatajil dech - spatřil jsem kazetu "Karel Sháněl a přátelé" z roku 1994, kteréžto CD marně sháním už třetím rokem. Ač jsem byl rozhodnut za žádnou cenu neutrácet, tohle jsem si odpustit nemohl. Po koupi jsem se odebral na nádraží, ale cestou mi došlo, že vlak do Brna jede až po desáté hodině. Vrátil jsem se tedy na zámek a u pultu navázal rozhovor s Davidem Burdou, který je mimo hru na klarinet/flétny atd. a nádherného zpěvu i manažerem Hradišťanu. Přestože byl jistě unavený, potěšila mě jeho profesionalita a zdvořilost, se kterou odpovídal na mé otázky ohledně reedic starých či nedostupných alb, s nimiž jsou mimochodem docela problémy.

Zpáteční cesta proběhla poklidně. Na bučovickém nádraží jsem se spřátelil s místním maskotem, černou kočkou (či kocourem, tohle já nějak nezjišťoval), která měla jen tři nohy. Zjistil jsem to až po nějaké době (přeci jen už byla tma) a byl to opravdu šok. Škoda, že jsem neměl zádné jídlo, takto zůstalo jen u mazlení. Spěšný vlak z Vlárského průsmyku dorazil včas a v pořádku, což bylo dobře, neboť se jednalo o poslední vlak do Brna. Celou cestu domů mi pak zněly v hlavě tóny ze skončeného koncertu, který i díky jedinečnému prostředí patří mezi mými letošními kulturními zážitky na absolutní vrchol.

Josef Kovář - 14.9.2007 (osobní web - http://jozka.webgarden.cz/hudba/hradistan-na-bucovickem-zamku-2.html )