Sonet o probuzení jara

Jaro tak křehké

až se světlo láme

pomalu

slimáčími růžky

se odhodlává tráva

listí má prsty k zemi svěšené

a ráno nepřestává po celý den

a trvá přes půlnoc do poslední chvíle

na větvi hlohu zpívá v dešti kos

a šílený je...

  zpět